Opět jsme s Mrazíkem vyrazili na zimní motosraz do Německa. Mrazík jel s Renčou na své staré princezně a já měl vyrchovatě naloženou sajdu na Dněprovi svýma i Mrazíkovýma věcma. Nikdo další se k nám nepřidal.
Ve čtvrtek ráno jsem z Rožnova vyjel v sedm ráno, Ještě v úterý jsem se ale hodinku potrápil s elektrikou. Naštěstí se nakonec ukázalo, že jsou jen povolené objímky na pojistkové desce. Mrazík s Renčou už byl v garáži. Nabalil jsem pár jejich věcí do sajdy a skoro jsme vyrazili. Jen Mrazíkově princezně se moc nechtělo, prostřední válce ne a ne chytnou. Po půl hodinové přestávce se motůrek princezny rozjel. Je třeba jej prostě jen trošku víc prohřát :o). Při průjezdu Vysočinou vjíždíme do zasněžených jazyků. V některých místech je sníh na silnici uježděný ale většinou se jedná jen o sněhové jazyky, které nafoukal na silnici vítr z okolních polí. U vesničky Hodonín mně zase zdechla baterka. Zjistil jsem, že se opět jako minulý rok uklepal drát u alternátoru, přestože jsem je spravoval. Baterie byla opět jen na 6 voltech ale po krátké opravě se podařilo Dněpra nakopnout a jeli jsme dál. Kolem půl druhé zastavujeme na malý obídek a pokračujeme z vesela dál. Asi hoďku po obědě zastavujeme na benzince. Při tankování jsem si pro jistotu zavřel palivový ventil. Bohužel jsem na to zapomněl a v kopci nad benzinkou mně motorka zdechla. A pak ne a ne nastartovat. Po chvilce skákání po startovacím pedálu zkouším rozjet motorku z kopce a zase nic. Startovací kabely jsme na benzince nesehnali. Baterka byla stále nějaká slabá a trochu vymlácená nezdařenými pokusy o start. Nakonec vytahuji nějaké náhradní dráty ze sajdy a přes Mrazíkovu motorku konečně nastartujeme. Silnice pomalu osychá a po zimě jsou v okolí vidět jen malé ostrůvky. Za tmy přijíždíme do starého dobrého hotýlku v Česticích. První etapa je tak u pivka za námi :o)
V pátek ráno se snažíme vyrazit celkem včasně. Bohužel opět nemůžeme nastartiovat Dněpra. Baterie je opět nějak moc slabá. Po chvilce snažení a propoceném šátku na krku vytahujeme kábly a konečně nastartujeme. Cesta ubíhá v poklidu včetně malé exkurze do slepé ulice vedoucí k německému lomu. Holt navigace :o). Při příjezdu do místa konání srazu vidíme, že je tu letost nějak méně motorek a že je opět všude bahno místo sněhu. Jako loni. Rozhodujeme se, že stavět na noc stan do bahna abychom jej ráno zase sbalili nemá cenu. Takže platíme jen snížené vstupné na čumendu a procházíme si areál bez kempování. Zážitků je opravdu dost. Sraz je obrovskou galerií cestovatelů a různých exhibicionistů, skvěle upravených motocyklů jako úplně šílených změtí svařených rezavých trubek. V podvečer vyrážíme zpět do hotýlku v česticích. Musím Dněpra neustále držet v otáčkách. Nějak nechce držet volnoběh a baterka začíná opět zlobit. Za tmy přijíždíme zpět na hotel. Já si dělám aspoň jeden ešus domácích fazolí, abych ulehčil motorce. Mrazík s Renčou si jdou za lepším do hospody. Tak si zajdu až po jídle na pivko :o). Předtím ještě stihnu v kotelně připojit baterii na nabíječku šéfa hotelu. Doufal jsem, že to bude k něčemu dobré.
V sobotu ráno vyrážíme domů. Po včerejším teplém počasí je viditelně po nulou. Dněpr s nabitou baterií nastartoval jako nic. A tak poprvé bez zdržení vyjíždíme ráno včas. Bohužel se opět začíná projevovat Dněpří neduh a opět začíná nějak víc téct olej. Při snaze dotažení víka levého válce se zdá, že je stržený zívit, víko ale naštěstí stále drží. Kolem poledne zjišťuji, že se mně ztratil jeden šroub z držáku plexi štítu. Nehledě k tomu, že u ve čtvrtek v půli cesty praskl svár u druhého držáku. Naštěstí zásoby šroubů i americkou pásku musí Dněprista vozit s sebou :o))). Změna trasy ze čtvrteční žďárské na třebíčskou asi nebyl nejlepší volbou. Na jihu Vysočiny bylo daleko hůře a asi dvacetikilometrový úsek jsme jeli víc jak hodinu. Mně bylo hej ale zase jsem musel držet Dněpra v otáčkách a vždy kousek Mrazíkovi ujet, a tůrovat při čekání až mě dojede. No, byla to makačka. U Třebíče se mně povolilo levé koleno výfuku, které mně znenadání upadlo na silnici. Naštěstí se neztratila matice a koleno mně nepřejelo žádné auto. Během desti minut bylo koleno na svém místě a pokračovali jsme dál. Po pár minutách začala u Dněpra vypadávat hlavní pojistka. Definitivně to kleklo na silnici mezi polem a lesem za Vladislaví. To už mně došly i 15A pojistky. Rozhodl jsem už to dál neřešit. Poslal jsem Mrazíka s Renčou domů a volal jsem synovi s dodávkou. Naštěstí byl mimo Rožnov. Během půl hoďky než se dostal k dodávce jsem se rozhodl na závadu mrknout, aby mně to doma šlo rychle dát do pořádku. Objevil jsem zkrat na směrňovači, který se mně podařilo odstranit a rozhodl jsem se to s 5A pojistkou rozjet a dojet domů. Podařilo se, byť jsem někde ztratil jednu zimní rukavici. Vystačil jsem si s neoprenovými návleky na řidítkách a po setmění s pracovními rukavicemi k tomu. Jen ta levá hlava tekla víc a víc, levou nohu jsem měl celou zachcanou od oleje. Při opatrném pokusu o dotažení víka válce bylo jasné, že je závit stržený. Víko ale drželo, tak jsem to riknul a prostě jel co to dá. No a pár set metrů před prvním kruhýčem v Hranicích mně víko hlavy odpochodovalo na silnici. Víko jsem našel i s těsněním, narozdíl od čepu. Zapojil jsem na sajdu blikající led baterii a tlačil plně nabalený motocykl na kruháč. Člověk by nevěřil, že je to ke kruháči do kopce :o))) Byl jsem zpocený až na řiti. Mezitím už jel syn s dodávkou pro mě. Na kruháči jsem akorát stihl vybalit sajdu. Syn mně pomohl odmontovat sajdu a naložit vše do dodávky. Takže posledních 30 kiláků jsem se už musel nechat odvézt. Podle googlu jsme s Dněpříkem najeli nějakých 926 kiláků. Tak to je celkem dobré. Podle jednoho Mrazíkova známého z Elefantů, je Dněpr celkem neopravitelný motocykl. Měl ho šestnáct let a neustále musel něco spravovat. I nové díly jsou nevalné kvality a tak je to sisyfovská práce. Je to tak na jednodenní vyjížďky. Když se něco začne kazit, dá se dojet domů a pak to dát dohromady. Na delší cesty to nejspíš nebude bez větščí finanční injekce a neustálého čekání co se zase pokazí. Mrazíkův známý pak před čtyřmi lety koupil Urala a jezdí čytři roky jak urvaný, byl i na Krymu. Ale to už je trošku jiná cenová hranice. Na dálkové jízdy mám Zlobra číslo jedna - HD CrossBones :o)))
(Bob)

GALERIE :
Bob - rajce.idnes.cz

GALERIE na FB : (tyto galerie jsou ke zhlédnutí pouze po přihlášení na Facebook )
Mrazík+Bob (neupravé a nevytříděné foto) - FB